Takaja žizň…

Ahooj všichni,

tak jak je v Česku? Prý Vám napadl první sníh J. To já jsem si dnes užívala slunečného teplého počasí. Jelikož jste si včera změnili čas, zase jste se mi o hodinu vzdálili, takže teď je mezi náma časový posun 3 hodiny.

            Dnes se chci s Vámi podělit o jedno kouzelné místo jménem „Bazar“, protože to je perla příběhů a také se lehce dotknout kulturních odlišností. Bazar alis velká tržnice, kde seženete snad všechno, je pro mě centrem společenských událostí. Zatím jsem tam byla jen třikrát, ale pokaždé jsem se seznámila se spoustou lidí. Minulý týden to byl Abram, Armén který už více než deset let prodává ryby a více než před dvaceti lety byl na návštěvě v Olomouci a Libavě a když uslyšel, že jsem z Česka, respektive z Čekoslovakie a dokonce jsem studovala v Olomouci…vynořily se všechny jeho nostalgické vzpomínky a hned mě začal přemlouvat ať spolu jedem na mašině (autem) do jeho domu, že mě musí poznat i jeho žena, která také byla v Olomouci. Ze začátku jsem se jako slušné děvče zdráhala, ale vypadal nevinně a hodně lidí na bazaru ho znalo, což pro mě byla dobrá známka toho, že je ok, tak sem s ním jela do jeho domu. Když jsme jeli do jeho domu, který je tak kilometr od bazaru, řekl kouzelnou větu, kterou fakt chcete slyšet :D, no trochu sem popil, ale niet problema. Nebojíte se policajtů? Nee. Ok. V jeho domě jsem vypila svojí první vodku, od té doby co jsem na zpátky na Kavkaze, povídali jsme, seznámil mě se svojí dcerou a přáteli a přijal mě za svoji třetí dceru (takže teď mám nejenom svoji českou rodinu, gruzínskou rodinu, rozrostla jsem se taky do arménského pokolení a to nemluvím o paní učitelce tance Pepo, také z Arménie, říkala mami, že Ti mám vzkázat, že jsem v Gruzii našla svoji druhou mámu J…inu najít rodinu na Kavkaze, není tak těžké). No xorosho (dobře) bylo. A tento týden mě jeho dcera opět pozvala k nim domů, tak jsem přišla, popili jsme kofe, popovídaly, použila jsem pár arménských slov co znám a vydala jsem se do centra města na pokupky.

            Dneska jsem opět navštívila bazar, protože jsem rozbila talíř a řekla jsem si, že tam nějaký laciný seženu, ale že ho dostanu zdarma mě ani ve snu nenapadlo :D, přestože to není první věc co jsem na bazaru dostala gratis, protože jsem krasívaja blonďatá děvuška z Čechi. Přišla jsem do jednoho obchůdku, kde byla spousta věcí do kuchyně a milý pán, který se zeptal, co potřebuju? tak jsem řekla jenom jeden talíř, protože jsem ho dneska rozbila. Vybrala jsem jeden úplně obyčejný se vzorem žaludů a zeptala se kolik stojí, načež mi řekl...sadis zděs děvuška, němnožka pogavarime. Tak jsem si povídali, až jsme se dostali k tomu, že kdybych chtěla jet nějak na výlet, tak mě tam odveze autem, dal mi své telefonní číslo, poděkovala jsem a ptám se kolik teda stojí ten talíř? Nic, to je dárek pro Tebe. Ok, tak mockrát děkuju. Stejně když jsem si chtěla koupit jenom jeden střapec hroznů nebo jenom jednu papriku, začali se mi smát a řekli to je padarek dlja Tibja děvuška. Tak jsem řekla gruzínsky Mandloba (děkuji) a pokračovala dál svou cestou.

            A když jsem si to uháněla cestou z bazaru zastavila velká mašina, nějaký pán na mě kývl tak jsem se nechápavě podívala a když stáhl okénko vidím aaa eto Padre Zurab, kněz z nově postaveného katolického kostela, tak jsem k němu nasedla a ukázal mi časovnu (kapličku, tedy místo kde bývaly mše dříve…katolická církev koupila jeden starý dům v Akhaltsikhe a teď je využívaný jen jako dílna pro handicapované a kancelář pro přípravu snoubenců, katechezi, atd.) a říkal, že mě někdy zaveze do Vale, město kousek od turecké hranice, asi 20 km od Akhaltsikhe, protože tam má také svoji farnost, tak jsem si hned vzpomněla na pekaře z Tonispuri (takový speciální gruzínský chléb, někdy Vám sem hodím fotku kde se peče a jak vypadá, můj the best of ze všech chlebů tady), který taky pochází z Vale a pořád mě zve k sobě domů, že bych ho mohla navštívit. Je srdečný a milý. Když jsem se tam zastavila poprvé, vyzkoušela jsem svoji supr gruzínskou větu "Me minda erti puri" (chtěla bych jeden chléb) tak mi odpověděl něco v gruzínštině a byla sem namydlená :D, tak jsem se ho rusky zeptala, co že říkal..aa musím 10 minut počkat, ok niet problema. Tak mě pozval k nim do Tonispuri, uvařili mi kofe, mohla jsem se podívat kde mísí těsto a jak dělají tonispuri a ještě mi dal erti puri jako padarek a řekl, ať se za nima ještě někdy stavím. Tak jsem se tam o týden nebo dva později ukázala a to tam byl i jejich šéf, ale to jsem netušila, povídali jsme se všichni, nabídli mi domácí kravský sýr v tonispuri, koupila jsem si tonispuri. Pak se mě zeptali jestli umím číst gruzínsky, tak jsem řekla, že sice pomalu, ale jo…tak si mě vyzkoušeli a pak mi majitel Tonispuri věnoval sladký chleba gratis, ten je dobrý k čaji nebo ke kafe J. No takaja žizň. Mnoho xorošich ljudí zděs v Gruzii, ale každá mince má dvě strany…teď Vám povím trochu víc o tom, co by děvuška neměla nebo měla J.

            Za ten měsíc, co jsem tady už jsem se seznámila s hodně lidma a někteří se postupně stávají mými přáteli, inu najít si přátele v Gruzii není těžká věc. 

Naše xačapuri a manažer hotelu :-)

Giorgi, a Nino, kterých je tu nespočet, takže Giorgi historical a Nino z offisu

Nino, Irakli, kterých je tu taky nespočet takže Irakli mafián (podle hry Mafie) a já

Joo a to je gruzínský koňak, mňamka :-) a v pozadí cukr v pivní láhvi ;-)

 Tak jsem pozvala své přátele do svého nového bytu, trošku jsme popili, naučila jsem se připravovat xačapuri (recept viz. níže…no já a gruzínská kuchyně je taky příběh sám o sobě a spousta vtipných historek, jak se mi zase něco nepovedlo připravit :D), hráli jsme hry, prostě jsme se skvěle bavili a nic niexarošiho se  tu neodehrálo, ale na druhý dne jsem z toho měla trable v organizaci. Takže pravidlo č. 1 Nezvat si kluky do bytu (pak vypadáte jako niexarošaja dievuška), přestože tu byl stejný počet kluků a holek, kdyby se jednalo o jednoho kluka, ještě bych to chápala…ale no comment! Pravidlo č. 2, když se Vás někdo zeptá jestli máte boyfrienda (přítele), myslí se tím zásadně člověk se kterým máte sex, což si myslím, že je dobré v toho kulturním kontextu vědět dřív než se sem vydáte. Pro kluka s kterým chodíte, ale nespíte s ním, je tu jeden gruzínský výraz, který už jsem zapomněla, ale každopádně dávejte si pozor na odpověď. Protože tady je běžné, že má žena „boyfrienda“ až po svatbě, tedy čeká až na manžela. Pravidlo č. 3 odhoďte všechen ostych a počítejte s otázkami všeho druhu, zcela bez okolků. To na co by se Vás nikdo v Česku nezeptal, protože by se to považovala za intimní věc se tady tak nebere a považuje se to za zcela přirozenou otázku. Pravidlo č. 4, buďte trpěliví…otázku jestli máte manžela, přítele a v případě, že ne…proč ne? vždyť jste přece krasivaja děvuška, uslyšíte milionkrát. Pravidlo č. 5 dobře si rozmyslete, komu dáte své telefonní číslo…nevím jestli jeto kulturou nebo levnými sms (1 sms stojí zhruba deset haléřů) a voláním (v mé síti – Bilajn si prý můžu volat s dalšími Bilajnovci zdarma), každopádně telefon je tu hodně používané zařízení. Pro dnešek končím svá doporučení J

Požehnanou neděli

JK

PS: Recept na xačapuri

Těsto: mouka, sůl, droždí…nevím jak se to přesně dělá, mě se nepovedlo :D, museli jsme si koupit v Tonispuri, ale zkuste z toho těsto nějak vytvořit ;-)

Když máte hotové těsto, vezmete malý kousek, dovnitř vložíte kravský sýr..můžete si ho první rozdrobit a pak splácat kuličky a v tomto případě vložit dovnitř těsta jednu kuličku sýra, zabalit ji do těsta, položit na omoučené prkýnko a prsty vytvořit placku…tak máte nahoře i dole těsto a uprostřed sýr. Potom osmažíte xačapuru na oleji, stačí troška na dně pánve a dílo je hotovo J.