Školení nezbytná součást učebního procesu :-)

Vážení, delší dobu jsem se neozvala a to z důvodu mého on-arrival traningu (po-příjezdového školení) v Signaghi, region Kacheti, tady je odkaz na pár fotek http://www.flickr.com/photos/ahorcado/8174382606/in/set-72157631979929762/ …na konci je vyfocená i naše skupinka: Poláci, já a 3 obyvatelé Signaghi a klučinovi úplně vpravo, celý v černém, můžete být vděční za tyto opravdu nádherné fotografie. Během svého EVS projektu bych měla absolvovat 4 školení, jedno jsem absolvovala před odjezdem, druhé tento týden v Signaghi, další bude v průběhu mého pobytu hádám tak za 3 nebo 4  měsíce a poslední až se vrátím do Česka. Nebudu zastírat, že všechny školení mají krom poznávání nových lidiček společnou ještě jednu věc a to dobré jídlo a pití (jeden večer jsme měli také Supru, Supra je typicky gruzínská večeře s mnoha chody a mnoha tosty - přípitky). Naše školení bylo na gruzínské poměry v drahém hotelu, ale úroveň nebyla až taková jak by člověk očekával. Nicméně jsme měli teplou vodu, ručníky, a malé sprcho-šampóny + přesuvky, což vykompenzovalo díru v posteli Nadie, malá zvířátka v koupelně a trochu chladnější ovzduší v pokoji. Signaghi je prý městem lásky, za celou dobu pobytu jsem nepřišla na to proč, ale budiž. Většinu času jsme trávili všichni (dobrovolníci působící v Arménii i Gruzii + naše dvě školitelky z Arménie) společně, diskutovali jsme, sdíleli jsme své zkušenosti, přišli jsme na to že všichni máme skoro totožné problémy…takže se vlastně hlavní problém skrývá v odlišnosti evropské a kavkazské mentality. Myslím, že toto školení nás hodně povzbudilo v tom nevzdávat se, být víc kreativní, zkoušet nové věci a postupy, hájit svá práva…nejčastější věta byla – „nestěžuju si“.

Ewelin (Polska), Nadia (Francie) a má maličkost + náš pokoj

Naše skupina a fotka s vodou (jeden z úkolů)

Tak tenhle obraz mě fakt dostal :D

Po příjezdu ze školení mě uvítala s otevřenou náručí má organizace… je hezké mít se kam vracet a vlastně skoro celý den jsem strávila povídáním jak jsem se měla, ukazováním fotek a vychutnáváním si radostné atmosféry z mého návratu, vyměňováním informací co se za ten týden událo v organizaci a v životě mých spolupracovnic. Moje gruzínská mamča se vrátila ze školení v Praze úplně nadšená a připomněla mi česká jídla a tramvaj…“příští zastávka“ :D Což mi připomíná, že na mém školení v Signaghi byla taky jedna slečna z Česka, která působí v Arménii a překvapivě pro nás byl velký problém mluvit česky. Takže jsme si většinou povídaly v angličtině, i když jsme spolu byly sami, protože to prostě pro nás bylo jednodušší. A lidičky z Polska to nemohli pochopit, ale oni to nikdy nezažili, protože Poláci jsou po celém světě, jenom na našem školení bylo z 30 lidí tak zhruba 10 Poláků. Ale zpět k mé organizaci. Největší novinkou je, že jsme zprovoznili topení, takže odteď je lepší zůstávat vevnitř než chodit ven ;-) A mám velké štěstí, protože můj stůl je situován hned vedle topení J. Pro Vaši představu, jak naše topení vypadá přikládám fotku na které je Nino, moje mentorka a spoluučitelka angličtiny. Máme spolu hodiny 2 krát týdně, ale většinu času učí jen Nino, protože fakt ještě pořád a asi dlouho nebudu umět gruzínsky a jelikož máme začátečníky je jim třeba hodně dovysvětlovat.

Nino a topení

Na závěr jen pro Ty, kterým jsem se nezmínila…před mým odjezdem na školení jsme pořádali u Gio historika doma Gruzínsko-Český večer. Připravovala jsem Vepřo-knedlo-zelo a štrůdl. Musím říct, že zelo se mi teda fakt povedlo, byla jsem nadšená, že chutná jako od maminky J, s knedlem jsem trochu bojovala, protože tady je fakt nemožné koupit polohrubou nebo hrubou mouku a kvasnice také vypadají zcela jinak než v česku viz foto nehledě na to, že v Česku jsem snad sama knedlíky nikdy nedělala, protože se dají koupit :D, ale povedlo se! Vepřo bylo hodně masné a to proto, že fakt neumím nakupovat maso a nepoznám, které je dobré, tak příště snad vyberu lepší kousek :D.

Kvasnice

Gruzínsko-Český večer :-)

Toť pro dnešek vše, mějte se fanfárově a užívejte si česká jídla i za mě!