Vážení, delší
dobu jsem se neozvala a to z důvodu mého on-arrival traningu (po-příjezdového
školení) v Signaghi, region Kacheti, tady je odkaz na pár fotek
http://www.flickr.com/photos/ahorcado/8174382606/in/set-72157631979929762/
…na konci je vyfocená i naše skupinka: Poláci, já a 3 obyvatelé Signaghi a
klučinovi úplně vpravo, celý v černém, můžete být vděční za tyto opravdu
nádherné fotografie. Během svého EVS projektu bych měla absolvovat 4 školení,
jedno jsem absolvovala před odjezdem, druhé tento týden v Signaghi, další
bude v průběhu mého pobytu hádám tak za 3 nebo 4 měsíce a poslední až se vrátím do Česka.
Nebudu zastírat, že všechny školení mají krom poznávání nových lidiček
společnou ještě jednu věc a to dobré jídlo a pití (jeden večer jsme měli také Supru, Supra je typicky gruzínská večeře s mnoha chody a mnoha tosty - přípitky). Naše školení bylo na
gruzínské poměry v drahém hotelu, ale úroveň nebyla až taková jak by
člověk očekával. Nicméně jsme měli teplou vodu, ručníky, a malé sprcho-šampóny
+ přesuvky, což vykompenzovalo díru v posteli Nadie, malá zvířátka
v koupelně a trochu chladnější ovzduší v pokoji. Signaghi je prý
městem lásky, za celou dobu pobytu jsem nepřišla na to proč, ale budiž. Většinu
času jsme trávili všichni (dobrovolníci působící v Arménii i Gruzii + naše
dvě školitelky z Arménie) společně, diskutovali jsme, sdíleli jsme své
zkušenosti, přišli jsme na to že všichni máme skoro totožné problémy…takže se
vlastně hlavní problém skrývá v odlišnosti evropské a kavkazské mentality.
Myslím, že toto školení nás hodně povzbudilo v tom nevzdávat se, být víc
kreativní, zkoušet nové věci a postupy, hájit svá práva…nejčastější věta byla –
„nestěžuju si“.
 |
| Ewelin (Polska), Nadia (Francie) a má maličkost + náš pokoj |
.JPG) |
| Naše skupina a fotka s vodou (jeden z úkolů) |
 |
| Tak tenhle obraz mě fakt dostal :D |
Po příjezdu ze
školení mě uvítala s otevřenou náručí má organizace… je hezké mít se kam
vracet a vlastně skoro celý den jsem strávila povídáním jak jsem se měla,
ukazováním fotek a vychutnáváním si radostné atmosféry z mého
návratu, vyměňováním informací co se za ten týden událo v organizaci a
v životě mých spolupracovnic. Moje gruzínská mamča se vrátila ze školení
v Praze úplně nadšená a připomněla mi česká jídla a tramvaj…“příští
zastávka“ :D Což mi připomíná, že na mém školení v Signaghi byla taky
jedna slečna z Česka, která působí v Arménii a překvapivě pro nás byl
velký problém mluvit česky. Takže jsme si většinou povídaly v angličtině,
i když jsme spolu byly sami, protože to prostě pro nás bylo jednodušší. A
lidičky z Polska to nemohli pochopit, ale oni to nikdy nezažili, protože
Poláci jsou po celém světě, jenom na našem školení bylo z 30 lidí tak
zhruba 10 Poláků. Ale zpět k mé organizaci. Největší novinkou je, že jsme
zprovoznili topení, takže odteď je lepší zůstávat vevnitř než chodit ven ;-) A
mám velké štěstí, protože můj stůl je situován hned vedle topení J.
Pro Vaši představu, jak naše topení vypadá přikládám fotku na které je Nino,
moje mentorka a spoluučitelka angličtiny. Máme spolu hodiny 2 krát
týdně, ale většinu času učí jen Nino, protože fakt ještě pořád a asi dlouho
nebudu umět gruzínsky a jelikož máme začátečníky je jim třeba hodně
dovysvětlovat.
 |
| Nino a topení |
Na závěr jen
pro Ty, kterým jsem se nezmínila…před mým odjezdem na školení jsme pořádali u
Gio historika doma Gruzínsko-Český večer. Připravovala jsem Vepřo-knedlo-zelo a
štrůdl. Musím říct, že zelo se mi teda fakt povedlo, byla jsem nadšená,
že chutná jako od maminky J, s knedlem jsem trochu bojovala, protože tady
je fakt nemožné koupit polohrubou nebo hrubou mouku a kvasnice také vypadají
zcela jinak než v česku viz foto nehledě na to, že v Česku
jsem snad sama knedlíky nikdy nedělala, protože se dají koupit :D, ale povedlo
se! Vepřo bylo hodně masné a to proto, že fakt neumím nakupovat maso a
nepoznám, které je dobré, tak příště snad vyberu lepší kousek :D.
 |
| Kvasnice |
 |
| Gruzínsko-Český večer :-) |
Toť pro dnešek
vše, mějte se fanfárově a užívejte si česká jídla i za mě!
.JPG)
