EVS nebo česky EDS

Mooc Vás všechny zdravím!

Původně jsem chtěla psát o „Bazaru“, protože nakupování tam je příběh sám o sobě J…story jak se přes nakupování stát dcerou arménské rodiny Vám možná povyprávím jindy (mimochodem Lucko dostala sem jejich supr arménsky bonbon Grand Candy a dokonce tady v Akhaltsikhe je pobočka Grand Candy!). Teď Vám více napíšu o EVS (european voluntary sevis) nebo taky česky EDS (evropská dobrovolná služba), protože se množí Vaše dotazy co je náplní mé práce v organizaci a nebudu zastírat, že inspirací pro napsání toho příspěvku mi byl také Zdenda, tímto Tě zdravím do Špáňa a přikládám odkaz na jeho blog (http://zivotdobrose.blogspot.com.es/2012/10/prvni-krucky-v-barro.html), kdyby jste si chtěli také počíst něco málo o EDS ve Španělksu J.

            Takže EVS je součástí programu Mládež v Akci (www.mladezvakci.cz) a jednou z jejích hlavních priorit je učení se a rozvoj, ať už dobrovolníka, vysílající nebo hostitelské organizace, mentora, koordinátora, komunity, atd. formou neformálního vzdělávání. Jak to celé funguje? Inu řeknu Vám svůj příběh. Já jsem se o tom, že EVS existuje dozněla v Arméni přes dva kluky z Polska, kteří tam právě díky EVS působili 9 měsíců jako dobrovolníci. V průběhu třeťáku na Voš Caritas + UPOL mi začalo vrtat hlavou, že bych mohla také vyjet jako dobrovolník. Proto jsem zkontaktovala vysílající organizaci (tady je seznam organizací, které můžete kontaktovat v ČR: http://ec.europa.eu/youth/evs/aod/hei_list_from_query.cfm, v mém případě se jedná o Zeměkouli, o.s., promluvili jsme si o tom, do které země bych chtěla vyjet (no chtěla jsem zemi, kde se mluví anglicky i rusky, kde je taková pohoda a zpátky do Arménie jsem nechtěla, protože sem chtěla poznat ještě něco trošku jiného…takže Gruzie byla jasná volbaJ) a o tom, že budeme muset napsat projekt a zkontaktovat hostitelskou organizaci (v mém případě Naději žen v Gruzii). Ve většině případů za Vás projekt vysílající organizace napíše, jedná se o dokument s +/- třiceti stránkami v angličtině, ale pokud budete moc aktivní můžete si ho napsat i sami J. V projektu jsou zmínky o Vás, Vaší budoucí práci v organizaci o Vaší hostitelské i vysílající organizaci, atd.

 Když se Vám podaří najít organizaci, kde budete působit (http://ec.europa.eu/youth/evs/aod/hei_list_from_query.cfm) a zdárně napíšete projekt, tak jej Vaše vysílající organizace pošle do uzávěrky (moje uzávěrka byla 1.května) na vyšší místo ke schválení. Pak čekáte zhruba 3 měsíce jestli Vám bude projekt schválen či nikoliv a v případě, že ano nic nebrání tomu, aby jste si začali shánět letenku, oběhávali doktory, odhlašovali se z Úřadu práce a zdravotní pojišťovny (pokud jedete na delší dobu než 6 měsíců, nemusíte pojišťovně nic platit, pouze po návratu doložíte, že jste byli v zahraniční pojištěni) a účastnili se předodjezdového školení. Předodjezdové školení je již placeno z grantu Evropské Unie. Dále Vám bude z tohoto grantu placeno ubytování, strava, kapesné, doprava a vy na oplátku chodíte do organizace jako běžný pracovník, ale Vaše pozice je dobrovolník. Takže nebudete dostávat plat jako zaměstnanec, ale taky Vás pobyt v zahraničí nebude nic stát ba dokonce ještě posbíráte zkušenosti, naučíte se novým věcem, seznámíte se s jinou kulturou…tak proč toho nevyužít? Jediné omezení je věkové…tohoto programu se můžou zúčastnit lidi do třicítky. Dá se jet do zemí EU i mimo EU.

            Po dlouhém úvodu se konečně dostávám k odpovědi, co tady vlastně dělám? Inu, každý den chodím do organizace Women’s Hope (Naděje Žen) + Democratic Women + American Conner (všechny 3 jsou v jedné budově, jak již jsem Vám psala dřív). Pracovní doba by měla začínat v 10…no já chodím tak 10:30, 10:45 a i tak se mi někdy poštěstí, že sem tam první :D, k tomuto no comment! Vnímání času je tu prostě fakt jiné než u nás. Po příchodu rozjedu svůj notebook, zkontroluju co nového ve světě, čeknu email a Facebook, pak se pustím do čtení na pokračování své knihy Světové dějiny, když je potřeba s něčím pomoct pomůžu (ale to jen zřídka), pak už je mi v organizaci fakt velká civa (zima), tak se vydám na svoji obědovou pauzu na sluníčko, abych se zahřála a po obědě už konečně můžu dělat něco, pro organizaci a místní komunitu, smysluplnějšího a to je učit angličtinu nebo kytaru. Každé pondělí ve dvě mám kytaru, o půl páté angličtinu, v úterý mám kytaru od tří do čtyř, ve středu angličtinu od půl páté do půl šesté, ve čtvrtek kytaru od tří do čtyř a v pátek zřejmě budu učit těhotné maminky jak můžou masírovat bříško svých dětí (ale zatím se to nerozjelo, jedná se o nový program zaměřený na cvičení těhotných maminek). V mezi čase mám na starosti psaní reportů co se v organizaci děje. Nově jsem dostala za úkol kontrolovat jestli nám někdo poslal svůj motivační dopis přes EVS, že bych chtěl přijet do naší organizace a zhodnotit, zdali je to vhodný kandidát. Minulý týden jsem také společně s jednou dobrovolnicí vybírala podle motivačních dopisů kandidáty do Peer group Club (je to třídenní vzdělávací kurz pro školáky zaměřený na legislativu, kulturu, socializaci, atd.). Během týdne bych také měla začít navštěvovat další organizaci, která pracuje s mentálně  znevýhodněnými dětmi a 1x nebo 2x týdně jim vypomáhat a potom napsat projekt o spolupráci. V pátek proběhla „Debata“ (to je velká akce, které se účastní zhruba 30 lidí a ještě se bude 2x nebo 3x opakovat), mým úkolem bylo zahrát na kytaru a zazpívat pro odlehčení atmosféry. Všichni tady jsou unešeni z mého hlasu, ale já bych jim tak přála, aby slyšeli Tvůj andělský hlas Martičko (mimochodem děkuju za mýdlo z francouzského monastru, je úžasné!). Stejně tak je to i s mojí angličtinou. Kdo umí anglicky a ví jak mluvím, jistě chápe. Prostě ani zdaleka nemám dobrou angličtinu, ale v mojí organizaci, krom tří lidí mám angličtinu nejlepší, tak se mnou všichni chtějí mluvit anglicky a jsou vděční za to, že mě tu mají a vycházejí mi ve všem maximálně vstříc! Ale co tím chci říct…nemusíte být nejlepší. Stačí, že jste takoví jací jste, i to je velký přínos! V Česku jsem naprosto obyčejná tuctová holka, ale tady jsem pro ně výjimečná už jenom proto, že jsem blondýnka z ciziny, k saku nosím svůj sportovní batůžek :D (protože přece nebudu tahat svůj pěti kilový notebook v ruce) a s kytarou v ruce si to štráduju ulicí. Nejsem nejlepší zpěvačka na světě, ani na kytaru nejsem kdoví jaký profík. Ale stačí, když předáte, jen to málo co umíte…základ. A bude to těšit je i Vás. Uvědomíte si, že nemusíte být perfektní, bohatě stačí, když budete sami sebou. Takže žádný strach a klidně vyražte, moc Vám to doporučuju. Protože Vás zahraničí změní, posilní a zocelí. Více se osamostatníte a budete mít spoustu vzpomínek a zkušeností, které jsou k nezaplacení!

Požehnanou neděli. JK