Střípky příběhů

     Tento příspěvek bude splácán dohromady z informací od různých lidí a zdrojů. Původně jsem myslela, že Vám napíšu historii Gruzie a základní informace, ale to každý z Vás může najít na netu. Takže Vám sepíšu co se o Gruzii dozvídám přímo od jejich domorodců. Včera jsem se seznámila s Georgim (mimochodem má vystudovanou historii a v současné době vlastní cestovní kancelář a řekl mi, že s ním můžu cestovat po Gruzii, když bude provádět turisty, tak jsem z toho mega nadšená!!), který mi povídal jen o raných počátcích Gruzie, ale slíbil mi, že příště mi poví celou historii.

Vadzia

    První zmínky o Gruzii údajně sahají až do dob prapradědečka (jeho jméno jsem bohužel zapomněla) notoricky známého Noeho a jeho archy. Přestože má Gruzie přístup k Černému moři, nemyslím si, že její poloha je výhodná. Je obklopena Turky a Rusy, se kterými odedávna sváděla boje. Proto vznikaly skrýše ve skalách, kde se místní domorodci ukrývali. Ve 13. století, kdy vládla král Tamara (gruzíni ji nepovažují za královnu, ale za krále a velmi si jí cenní) vznikla i Vadzie, kde jsem měla možnost strávit se skupinou turistů dvě hodiny svého života. K Vadzii se váže legenda, že královská rodina hledala Tamaru, která byla ve své rezidenci, ta získala název od Tamařiny odpovědi: „Já jsem tady stýčku“ což v gruzínštině odpovídá slovu Vadzia. Po cestě mi Georgi ukázal ještě jedno zajímavé místo nedaleko od Vadzie se kterým je spjatá smutná historie. Na tomto místě prý Turci shromáždili Gruzíny a prodali je do Turecka do otroctví, ze kterého se už nikdy nevrátili. Po-té jsme se vrátili do Akhaltsikhe (což v překladu znamená Nový hrad) a opravdu jsme navštívili Nový hrad, který pochází z 9. století, ale dochovaly se pouze jeho pozůstatky. V letošním roce byla dokončena rekonstrukce a byl pojmenován Rabath. O znovu zbudování tohoto hradu a celkovou rekonstrukci Akhaltsikhe se zasloužil politicky vysoce postavený muž, který pochází z Akhaltsikhe. 

Akhaltsikhe (New Castle)

      Poslední týden se v Gruzii nemluví o ničem jiném, než o volbách. Možná jste o nich zaslechli, pro případ, že ne přikládám pár odkazů. http://zpravy.idnes.cz/parlamentni-volby-v-gruzii-dd9-/zahranicni.aspx?c=A120930_194836_zahranicni_aha Jedná se o parlamentní volby ve kterých zvítězila opozice http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=758903 a těsně před hlasováním se v médiích objevila videa o špatném zacházení s vězni a vzápětí se do ulic Tbilisi vydaly houfy mladých lidí, které proti tomuto špatnému zacházení protestovaly. Měla jsem možnost vidět demonstraci přímo na vlastní oči, protože jsem tou dobou byla v centru Tbilisi a neměla jsem ani zdání co se to děje http://zpravy.idnes.cz/muceni-veznu-v-gruzii-0um-/zahranicni.aspx?c=A120919_123558_zahranicni_aha. Co se týká výhry opozice slyším různé názory, jak už to tak bývá, někteří jsou spokojení (hlavně ženy z mého ofisu, které byly pozorovatelkami u voleb), jiní nesouhlasí (např. policisté) a poslední skupinu tvoří lidé, které politika nezajímá.

Moje organizace

     Women’s Hope, Democratic Women a American Corners sídlí v jedné budově a mám možnost se podílet na aktivitách všech organizací. Ve zkratce usilují o ženská práva, dělají semináře o politice v zemi a snaží se pobídnout ženy, aby byly v politice více aktivní. Bojují proti domácímu násilí, vyučují angličtinu, mají gynekologické středisko, snaží se šířit osvětu o sexuálně přenosných onemocněních, atd. Tento týden jsem měla čas na seznámení se s organizací a od příštího týdne bych měla začít učit angličtinu, hru na kytaru a možná masáže, ale uvidíme jak to bude ve skutečnosti. Přece jenom jsem v Gruzii a tady se na nic nespěchá. Oblíbené jsou diskuse na různá témata a společné stolování.

      Včera jsem zase po roce ochutnala chinkaly s masem, váže se k nim zvláštní tradice..nejdříve si kousek ukousnete, poté vypijete tekutinu co je uvnitř a pak se pustíte do baštění masa, ale pozor stopka se nejí! Moje rodina mi připravila chačapury (kterých je několik druhů) a matzuni (což vypadá a chutná jako bílý jogurt), babička uvařila rýžovou polévku s kuličkami mletého masa a jak jinak než s petrželkou (Pio, Lucko, víme své :D), často mi vaří také brambory na x způsobů, těstoviny a pravý kravský sýr a chleba nesmí chybět. Moje rodina se o mě náležitě stará, takže tu asi dost nakynu, proto sem začala běhat na místním fotbalovém stadionu J.

chinkaly

chačapury

fotbalový stadion

    Co se týká mého bytu, už 4 dny jsem v něm měla bydlet, ale nastal problém, paní která mi ho měla pronajmout ho dala nějakým studentům, takže mi teď organizace hledá nový byt a zatím není jasné od kdy budu bydlet „ve vlastním“. Ale trvám si na podmínkách, že chci mít sama pokoj a říkám jim, že očekávám návštěvy z Česka, takže určitě budete mít kde přespat ;-). V současné době je tu nádherné počasí (zhruba 25 °C) a vrcholné sezóny pro návštěvu Gruzie jsou jaro a podzim. Co Vás asi nepotěší dneska jsem se dívala na ceny letenek a šly hodně nahoru, tak teď už se asi vyplatí víc letět z Prahy než z Krakova, ale to se pořád mění takže záleží kdy chcete přijet. Je dobré si před cestou vyměnit eura nebo dolary, popřípadě ruské rubly :D Na letišti si vyměnit maximálně 30 lari (1 lari je zhruba 11,5 Kč) na taxík (měl by stát maximálně 25 lari, taxíky jsou bílé auta s červeným pruhem, označené číslem 511) a zbytek peněz si vyměnit až v centru Tbilisi. Jinak maršrutka z Tbilisi do Akhaltsikhe stojí zhruba 12 lari a cesta trvá plus mínus 3 hodiny. Já jsem měla štěstí na moderní maršrutku i s televizí a samouzavíracími dveřmi J.

Toť pro dnešek vše, ať Vás nepřehlcuju informacemi. Ať se Vám daří! JK