Vánoce na druhou + Novoroční speciál :-)

Část první

Moje (České Vánoce) začaly už 22.12., kdy přišli mí gruzínští kamarádi na takovou předVánoční párty. Poprvé v životě jsem ochutnala šneky, vyhlášenou pochoutku…nejprve mě museli půl hodiny přemlouvat :D, pak jsem si teda dala říct, ale ne že by mi to zachutnalo, tak jsem po dvou řekla vsjo, mandloba (volný překlad…stačilo, děkuju).

24.12. jsem pro změnu pozvala svého kamaráda z Turecka, který je mimochodem muslim, tak to nebyly nejen mezinárodní, ale i mezi kulturní Vánoce J. Připravila jsem z české kuchyně jen salát a řízek (hovězí, protože muslimové nejí vepřové a Halis vůbec nejí spoustu věcí, protože je až přecitlivělý na hygienické podmínky…tato citlivost souvisí s jeho náboženstvím), ale stejně se minul účinkem, protože Halis nejí vůbec maso, o kterém neví jakého je původu, tzn. jí pouze to, které bylo obětováno Aláhovi (a dobře pro něj :D, protože řízek se mi teda fakt moc nepovedl)…muslimové mají takovou tradici, tuším jednou do roka zabijí zvíře, obětují ho Aláhovi a maso rozdají chudým lidem a svým přátelům (kteří nezabíjeli, protože Ti kteří zabíjeli mají maso). Pár ořechů a med, no a všecko co dům dal, aby stůl nebyl prázdný a doprostřed svíčku, jak už je naší rodinnou tradicí při Štědrovečerní večeři. Když přišel, byl šokovaný. Moc mile překvapený a vděčný (myslel si, že jsem pozvala víc lidí a tak se mu ke mně moc nechtělo – to je normální věc, takových misanderstendingů (nedorozumění) máme víc, protože mu něco napíšu a on si to vyloží po svém). Po večeři mi ukázal fotky své vesnice (která je plná ořechových plantáží) a rodiny. Pak jsme si zazpívali pár koled, moc si přál abych mu zahrála a zazpívala na kytaru.

A pak jsme se vypravili do katolického kostela, který je 30 minut cesty od mého domu, protože hned vedle kostela je klášter sester Benediktýnek, kterým jsem chtěla předat Vánoční dárek (po dvou měsících konečně přeložená pravidla jejich klášterního života z angličtiny do češtiny – byla to pro mě fuška - být překladatelkou, tak si nevydělám ani na suchý chleba :D). Matka představená byla potěšena a dala nám Vánoční cukroví, které sestry připravily. Pak jsme zašli, no spíš přešli po klášterní zídce do kostela (protože všude dokola bylo bláto), kde sestry připravily jesličky a Vánoční výzdobu no byla to nádhera. Hned když sem vešla vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Chvíli jsme si povídali o křesťanství a pak jsme se vydali zpátky do Achalciche.

Zastavili jsme se ve Smartu (takový supermarket v evropském stylu, kde kromě zboží mají i pekárnu a malé místo k posezení), Halis mi koupil zákusek a moji oblíbenou gruzínskou hruškovou limonádu. Už se pomalu schylovalo k desáté hodině večer, tak jsem řekla že už budu muset jít zpátky do svého bytu pro bibli a v rozmezí od půl 11 do 11 mám čekat na marshrutku, která mě odveze na půlnoční J. Halis jako pravý gentleman řekl, že mě doprovodí a počká dokud si nebude jist, že jsem v bezpečí. Tak jsme čekali na marshrutku asi do 22:50 a když se pořád neobjevovala vydali jsme se směrem ke kostelu, před podjezdem jsme potkali pár lidí co také mířili do kostela, tak mě jim Halis předal a vydal se domů, protože on (na rozdíl ode mě) musel další den do práce, zatímco moje organizace od 24.12 do 9.1. odpočívá.

Děti si na půlnoční mši připravili inscenaci Ježíšova narození, přijela i regionální televize, aby natočila historicky první mši o půlnoci v nově opraveném katolickém kostele a dělala interwiev s mama (otcem) Zurab a po mši nám sestry připravily sladké překvapení ve formě nejlepšího jablečného koláče, který jsem kdy jedla a pár sladkostí. Pár farníků pouštělo na oslavu Vánoc také světelný lampion (no nevím přesný název, možná tušíte o čem mluvím v Česku to byl jednu dobu velký hit). Při mši zaznělo, že bychom měli Vánoce slavit více než Nový rok, tak jak je to v Evropských zemích, a to z toho důvodů, že komunisti chtěli potlačit křesťanství a tak vyzdvihovali Nový rok a v Sakartvelu je tato tradice silně zakořeněná! Nemluvě o tom, že pro lidi z ortodoxní církve, kteří drží přísný půst je hodně těžké dodržet jej i přes Nový rok, protože jsou připravovány nejrůznější pokrmy - hlavně z masa a sladkosti.

Naše marshrutka vyjela od kostela až někdy po druhé hodině, takže kolem půl třetí jsem mohla zalehnout do svého pelíšku a byla jsem vděčná ze informaci, že my co jsme se účastnili půlnoční nemusíme vstávat zítra na devět do kostela.

25.12. mě navštívili mí gruzínští kamarádi, aby mi popřáli krásné Vánoce, přinesli mi cukroví z Vídně, na kterém jsem si pochutnávala ještě hezkou řádku dní a byla jsem nadšená, že mám cukroví, aniž bych ho musela péct (no stejně bych ani neměla kde, troubu tu nemám :D). Pak mě Ivan hodil na poštu, kde už na mě čekalo Vánoční překvapení ve formě obálky od Marušky J. ze které jsem měla obrovskou radost! Teď Vás slečny humanitářky mám blíž. Dala jsem si fotku na můj „pracovní stůl“ a hrdě ji ukazuju svým návštěvám J. 

Vánoční dárečky :-)

Večer jsem měla taneční a když jsem tam přišla všichni mi přáli krásné Vánoce, dokonce i paní na poště, to je tak milé, že myslí i na to, že někdo slaví Vánoce v jinou dobu než oni. Halis mi také popřál ještě jednou krásné Vánoce a po tanečních se se mnou vydal do Arménské církve zapálit svíčku a pak mi řekl, že je moc vděčný že mě zná a teď si Vánoc váží ještě víc než před tím, protože pochopil jak jsou pro mě důležité…a to byla nádherná tečka za Vánoci, které pro mě ještě nekončí (teď jsem tak zhruba uprostřed povídání), ale více Vám napíšu příště ;-).