Část druhá
Po prvních Vánocích jsem měla
chvilku pohov a 27.12. už mě odvážely moje nové sousedky (moc fajn holky) do
své vesničky Toloshi, která je na půli cesty do Vardzie. Strávila jsem
s nima jen den a kousek, protože 28.12. jsem musela být zpátky v organizaci
… no přece nenecháme děti bez Santy Klause a Vánoční písničky a nevím už po
kolikáté navštívila naši organizaci televize, takže jsem tu fakt slavná :D.
Nikdy to nevím dopředu, tak ne vždy vypadám úplně k světu jak by se na
člověka v televizi slušelo, takže jim tu zas tak velkou slávu neudělám :D.
Ale vždycky když zaslechnu Čechetydan nebo něco jako Evropa, vím že se mluví o
mě :D. Na vesnici to bylo úžasné a Vánoční besídka se taky povedla tak už
nezbývalo než se připravit na Nový rok J.
 |
| Tak to je Toloshi (100 lidiček) :-) |
 |
| A holky s jejich rodinou ;-) |
Na
Nový rok mě k sobě pozvaly čtyři rodiny, tak jsem měla nejprve dilema,
kterouže si to vybrat. Gruzínská tradice to vyřešila za mě. Tady je totiž
zvykem chodit po návštěvách od 1.1 až do 14.1 – kdy je starý nový rok podle
ortodoxního (juliánského) kalendáře, nicméně většina návštěv probíhá
v první půli tzn. do 7.1/8.1, protože 8.1 už se začíná zase pracovat. Je
to velká sláva. V každé rodině je připraven velký stůl se spoustou jídla.
Tradicí je také zabít prase nebo selátko (mimochodem tati s tou cenou jsem
se teda hodně sekla – sele stojí 100 lari a ne 16 … cena za kilo vepřového je
od 14 do 16 lar, takže těch 100 odpovídá J). V každé rodině
jsem našla výrobky z prasete – tlačenku (chladělnik, nebo nějak tak to
nazývají), šašliky (mase připravené na ohni nebo v troubě), kousky masa
různě zpracované; Sacili – což jsou kusy kuřete (tady spíš slepice)
v žluté husté omáčce … je to chutné, pokud si zrovna nevytáhnete jenom
kosti, protože se opravdu dává celá slepice, rozdělená na malé kousky, ale není
to jako když si doma naporcujete kuře; Gozinary – velmi tradiční novoroční
pokrm … med a ořechy připravované na ohni a poté rozválené na tenkou vrstvu (no
vypadá to jako müsli tyčinka J); něco jako naše palačinky (název si nepamatuju),
ale hoodně tenké a menší - náplň tvoří maso, rýže a bylinky smotané do malých
ruliček; zelenina; ovoce; cukroví; chléb; sýr; salámy; ryba; xačapuri; lobiani;
a v neposlední řadě víno. Víno a tosty (přípitky) nesmí chybět a
v podstatě udávají tón večera (respektive tamadán – člověk, který pronáší
přípitky a každý k nim může něco přidat). Bylo mi vysvětleno, že to je
příležitost říct to na co není v běžné komunikaci čas nebo prostor. Způsob
jak projevit svou úctu k lidem, říct hezká slova od srdce, která
prostupují atmosférou večera. Zrovna včera jsem se vrátila z jednoho
takového moc příjemného večera (na oslavu Vánoc 7.1) u mé gruzínské rodiny,
prostoupeného tosty, které opravdu měnily atmosféru a sbližovaly nás.
 |
| Ponožky dáreček od holek a supra a vánoční stromeček mé gruzínské rodinky :-) |
 |
| Nový rok u Irmy s její rodinkou :-) |
A
tím se dostávám k ústřednímu tématu: ortodoxní Vánoce. Možná pro Vás bude
překvapením, tak jako to bylo i pro mne, že ortodoxní věřící mají 40 dní před
Vánocemi půst, aby se dobře připravily na tento velký svátek a prožili
očištění. Půst však není takový jak jsme zvyklí my v katolické církvi, je
daleko přísnější a opravdoví věřící ho dodržují také každou středu a pátek
v průběhu celého roku. Jedná se o to, že nemohou požívat nic spojeného se
zvířaty – vajíčka, mléko, jogurty, smetanu, zmrzlinu, med, maso, atd. ani pít
alkohol. Takže to znamená, že mohou jíst jen ovoce, zeleninu, luštěniny a
chléb. Tento půst je ukončen večeří 7.1. a to z toho důvodu, aby se
věřícím neudělalo nevolno když se o půlnoci vydají na mši do kostela, která
trvá 6 hodin! Jsou to speciální obřady, kterých se účastní opravdu neuvěřitelné
množství lidí, takže se klidně může stát, že pokud přijdete přesně o půlnoci
tak jako já vůbec se nedostanete do kostela. Což znamená, že nebudu dobrým
reporterem, řeknu Vám jenom co jsem viděla a slyšela během hodiny co jsem stála
venku. Když jsem přišla, tradičně téměř všichni měli zapálenou svíčku, je to
jejich způsob modlitby, a jen jsem tušila, že se něco odehrává ve vnitř
kostela, dveře byly na půl otevřeny. Tak po patnácti minutách jsem uslyšela
zpěv žen, který byl krásný a doplňoval Vánoční atmosféru a padající sníh a
pomáhal mi se aspoň trošku ponořit do modlitby, která byla rušená lidmi, kteří
pořád vcházeli a vycházeli do kostela, zvonil jim telefon…tak jak je to
v Gruzii běžné, netýká se to jen ortodoxní církve v katolické je to
to samé v bledě růžovém. Poté jsem uviděla hlavního kněze, nevím jak se mu
říká s bílou blýskavou čepicí, který četl z písma (samozřejmě otočen
zády k lidu) tuším evangelium, ale nevím to na 100 %, protože všecko bylo
v gruzínštině a nebylo moc dobře slyšet. Po hodině jsem se vypravila
zasněženou ulicí domů s dobrou náladou a jak jsem tak brouzdala ulicí,
zastavilo mě policejní auto: Gabar džovat…gabar džobat a pan policajt mi něco
začal povídat v gruzínštině, tak jsem ho u první věty zastavila mluvíte
anglicky nebo rusky? Začali jsme si povídat v ruštině a chtěl se jen
zeptat kam kráčím, jestli nepotřebuju pomoct…tak jsem řekla že jdu domů, je to
jen kousek, všecko je ok. Rozjel se dál a pak si to rozmyslel, zacouval ke mně
a zeptal se jestli nechci svést. Kráčet zasněženou ulicí (ten den napadl po
dlouhé době sníh) byla výzva a užívala jsem si to, ale projížďka poprvé
v životě v policejním autě hmm J, tak jsem řekla proč
ne. Chvilku jsme si povídali o věcech co všechny v Gruzii zajímají … odkud
jsem, co tu dělám, jak dlouho tu budu, jestli se mi tu líbí, jestli už znám město,
atd. Zavezl k mě jezeru (romantické místo), ukázal mi počítač v autě
a pak mě hodil domů, samozřejmě se mě zeptal na telefonní číslo :D, ale fakt si
ho nelatuji a je to tak lepší a myslím, že dneska jsem ho potkala na ulici, ale
nejsem se úplně jistá. Koneckonců, stává se že mě někdo zastaví jen tak aniž by
mě před tím znal a já si fakt nepamatuju s kým vším už jsem si povídala a
s kým ne. Tak takové byly mé druhé Vánoce J.
 |
| Kostelík, kde jsem byla na mši :-) |
Ještě
jednou Vám přeji mnoho úspěchů, Božího požehnání, lásky, pohody a
neuspěchanosti v tom Novém roce 2013 a přeji nám všem, abychom poznali na
čem skutečně záleží ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat