Kutaisi – Gyumri – Křest a zpět :))

Když jsem se dozvěděla že naše dlouho nekončící prázdniny v naší organizaci ještě pořád nekončí rozhodla jsem se vypravit do Kutaisi, bývalého hlavního města Sakartvela, které v překladu znamená kamenné město (až uvidíte kameny v řece na fotkách z koláží, pochopíte proč;-) ). Tam mě čekala gruzínská padruga (známá, kamarádka) a ukázala mi toto druhé největší město v Gruzii a levný hostel Kutaisi, jen za 15 lari na noc (míň než 200 Kč) do kterého během noci dorazily dvě slečny z Polska a 5 lidí z Ukrajiny a tak jsme se rozhodli najmout si svoji vlastní marshrutku (jelo nás 6 a každého z nás to stálo 13 lari), která nás dopravila do monasterů Motsamedy (nejkrásnějšího místa, které jsem tady viděla, žal baterie mého aparátu byly na nule, ale holky z Polska slíbily, že mi nějakou tu fotečku pošlou…a když ne, nevadí určitě se tam vypravím se svými rodiči a segrou, kteří dorazí v půlce března), Gelati (chrám zapsaný na UNESCO), Bagrati (chrám se zelenou střechou, původně z něho zbyly jen 2 zdi, které byly také na seznamu UNESCO, ale město se ho rozhodlo zrekonstruovat, tak teď stojí celý zbrusu nový s výhledem na celé město) a jeskyně Prométheus (něco na způsob našeho Moravského krasu). Po cestě do Kutaisi mě provázela kopa sněhu a navíc mi 3 lidi říkali že v Kutaisi bude víc sněhu než v Achalciche, proto mě přímo šokovalo že v Kutaisi bylo příjemně teplé ovzduší a žádný sníh (ten byl jen na vyvýšených místech jako je Gelati a údajně také pro množství sněhu nebylo možné navštívit Satapliu – jeskyně, které jsou jen 11 km od Kutaisi, kde jsem se chtěla moc, moc podívat...tak až přijedou naši :D).

Krásně zasněžená cesta do Kutaisi

Zlatý kruhový objezd, Fialový dům - typická stavba;
Kameny v řece  a zlatý chlapec sedící na zábradlí;
Kozy - první co jsem v Gruzii potkala a přímo na ulici :D

Jeskyně, Gelati a Bagrati (zelená střecha)

Když jsem se pak zase v pondělí vydala do práce a zjistila, že zase nepracujem, rozhodla jsme se udělat si ještě jeden - protestní výlet do Gyumri (město v Arménii, kde jsem loni strávila 3 měsíce svého života, navštívit všecky kamarády a zavzpomínat J). Než jsem stačila všecko vykomunikovat byla už středa a to byl první den, kdy jsme začali v organizaci pracovat :D, tak jsem si vzala čtvrtek a pátek volno a vydala se za hranici. Otestovala, že víza jsou opravdu zrušená, připomněla si pár arménských slov, nostalgicky si zavzpomínala, pěkně nastydla, protože ve čtvrtek, když jsem tam dorazila bylo zhruba – 25°C (zatímco v Achalchiche jen -8°C). Posílám všem pozdrav do Čech jak jsem slíbila od Flory a Caritas Armenia. (Pavle, Flora se moc těší na Tvoji návštěvu a doufá, že to letos vyjde, ale tak trochu jsem jí naznačila že letos to asi zase nevyjde.)

Cesta do Gyumri ... obrázek vpravo dole vypadá jako poušť,
jen namísto žluté posetá bílou ;-)

Umění v Gyumri :)

Místa známá, lavička s mým jménem :D, pizza - ale už bez petrušky!!
nevím co se přihodilo Luci...že by jim došly zásoby? :P

Gevorg, (s mámou Arménii na rameni :D),
 EVSáci z YIC,
Aregak, Gurgen,
poznali jsem rozdíl mezi pončikem a mončikem
(pončik - vanilkový krém; mončik - čokoládový krém :D)
... :-*

A cesta z5 - marshrut s telkou a bezpečnostními pásy;
měnící se příroda na pravo bez sněhu na levo přikrytá sněhobílou :-)

Na zpáteční cestě jsem se v maršrutu seznámila s jedním Arménem žijícím v Gruzii, v Achalciche, který mě pozval, abych se podívala na pravoslavný křest, který se koná 19.1. každý rok a probíhá tak, že v kruhu ve vodě stojí skupinka mužů, kteří pějí písně, vedle nich jsou kněží kteří cele ponáří do vody věřící, kteří chtějí být pokřtěni. Z mostu skáče do vody pár odvážlivců, kteří poté doplavou k břehu a symbolizuje to jejich očištění. V tento den jsou všechny vody, které byly knězi posvěceny svaté, proto si lidé, kteří nejsou křtěni umývají obličej a nabírají vodu z řeky (která je, stejně jako se to děje i v katolické církvi, posvěcená). Události se účastní spousta lidí. Vnímala jsem pohodovou, radostnou atmosféru. Tento rok měli štěstí - nebyla až taková zima, i když na vrcholcích hor byl stále vidět sníh.

19.1 - křest v ortodoxní církvi

Velké přeobrovské díky!!! :-)

Tak dneska dorazily už snad všechny zbylé dlouho očekávané pohledy/obálky :-) popravdě v Akhaltsikhe byly už 3./4.1, ale ke mě doputovaly dnes.

Pohledy i s prstýnkem, který jsem včera opožděně dostala k Vánocům od své gruzínské mamči :-)

Chci vám moc, moc, moc, moc poděkovat ani nevíte jakou jste mi všichni udělali radost!!!

... a holky humanitářky, tak hodně jsem se už dlouho nezasmála a nezavzpomínala, dýchá to Vámi - nj. Ponorka a humanitrání sklad pořád frčííí :)) By the way chválím Vaši kolektivní práci!! Tvůj pohled Barunko mě nevýslovně potěšil a druhý pohled ještě více než sto násobně zvýšil mé nadšení, nj. Markét K. je a vždycky byla hlavička ... naučila jsem se luštit tvé hieroglyfy Markét P. takže bla, bla, bla přečetla bych to :D ... dlouho jsem přemýšlela kdo se skrývá za bukvou K, kdo má tak nádherné písmo, vždyť ho přece znám a joo naše Krystaaaaaaal :-) ... Ivuško, srdíčka jsou dokonalá! ... Sáruš :-*, ať  se Ti vede v tom pro co se rozhodneš ;-)  ...Kubo, jasně že pamatuju ;-) ... ZZZZZZZmrzlíku :-) děkuju a těším se na reference o Tvým projektech, jak to vypadá? ... Klárko co teď vůbec tropíš? Doufám že se máš víc než moc dobře :)) Léňo, Maruško, Markét N. a všechny ostatní...doufám, že žádnou z Vás neopomínám (to by mě mrzelo) taky mi neuvěřitelně chybíte, ale nebojte všem hrdě ukazuju Naši fotku z promocí, kterou mi poslala Maruška J. :)) a povídám: "nejlepší holky jsou ..." (znáte ten song doufám).

...Andrejko, Milánku wow to je úplně 3D přání a obsahem jste se taky trefily na jedničku...opravdu mě čekala celá řada překvapení, radosti a sněhové radovánky si užívám teď dodatečně viz photo níže ;-)!! Který/á z Vás je sněhulák a který pán/í co připravuje rybník na bruslení...nebo se Andrejka skrývá doma v teple a připravuje Štědrovečerní večeři? :)) Můj návrat se blíží v květnu jsem doma jak na koni ;-) mooc se na Vás těším, posílám pusu!!

... rodinko - nádherný pohled i s básničkou :)) děkuju ... hezky!

... samo děkuju všem také za emaily, FB zprávy, přání, všecko (s Váma už sem mluvila i před tím, ale díků není nikdy dost => taky jedna z věcí, co se tady učím :)) )!!!

Mandloba (děkuji) Vám všem!!

Crazy photo pro mé crazy humanitářky :))

Tak to je Akhaltsikhe z vrcholku hory ;-)

Část druhá

Po prvních Vánocích jsem měla chvilku pohov a 27.12. už mě odvážely moje nové sousedky (moc fajn holky) do své vesničky Toloshi, která je na půli cesty do Vardzie. Strávila jsem s nima jen den a kousek, protože 28.12. jsem musela být zpátky v organizaci … no přece nenecháme děti bez Santy Klause a Vánoční písničky a nevím už po kolikáté navštívila naši organizaci televize, takže jsem tu fakt slavná :D. Nikdy to nevím dopředu, tak ne vždy vypadám úplně k světu jak by se na člověka v televizi slušelo, takže jim tu zas tak velkou slávu neudělám :D. Ale vždycky když zaslechnu Čechetydan nebo něco jako Evropa, vím že se mluví o mě :D. Na vesnici to bylo úžasné a Vánoční besídka se taky povedla tak už nezbývalo než se připravit na Nový rok J.

Tak to je Toloshi (100 lidiček) :-)

A holky s jejich rodinou ;-)

            Na Nový rok mě k sobě pozvaly čtyři rodiny, tak jsem měla nejprve dilema, kterouže si to vybrat. Gruzínská tradice to vyřešila za mě. Tady je totiž zvykem chodit po návštěvách od 1.1 až do 14.1 – kdy je starý nový rok podle ortodoxního (juliánského) kalendáře, nicméně většina návštěv probíhá v první půli tzn. do 7.1/8.1, protože 8.1 už se začíná zase pracovat. Je to velká sláva. V každé rodině je připraven velký stůl se spoustou jídla. Tradicí je také zabít prase nebo selátko (mimochodem tati s tou cenou jsem se teda hodně sekla – sele stojí 100 lari a ne 16 … cena za kilo vepřového je od 14 do 16 lar, takže těch 100 odpovídá J). V každé rodině jsem našla výrobky z prasete – tlačenku (chladělnik, nebo nějak tak to nazývají), šašliky (mase připravené na ohni nebo v troubě), kousky masa různě zpracované; Sacili – což jsou kusy kuřete (tady spíš slepice) v žluté husté omáčce … je to chutné, pokud si zrovna nevytáhnete jenom kosti, protože se opravdu dává celá slepice, rozdělená na malé kousky, ale není to jako když si doma naporcujete kuře; Gozinary – velmi tradiční novoroční pokrm … med a ořechy připravované na ohni a poté rozválené na tenkou vrstvu (no vypadá to jako müsli tyčinka J); něco jako naše palačinky (název si nepamatuju), ale hoodně tenké a menší - náplň tvoří maso, rýže a bylinky smotané do malých ruliček; zelenina; ovoce; cukroví; chléb; sýr; salámy; ryba; xačapuri; lobiani; a v neposlední řadě víno. Víno a tosty (přípitky) nesmí chybět a v podstatě udávají tón večera (respektive tamadán – člověk, který pronáší přípitky a každý k nim může něco přidat). Bylo mi vysvětleno, že to je příležitost říct to na co není v běžné komunikaci čas nebo prostor. Způsob jak projevit svou úctu k lidem, říct hezká slova od srdce, která prostupují atmosférou večera. Zrovna včera jsem se vrátila z jednoho takového moc příjemného večera (na oslavu Vánoc 7.1) u mé gruzínské rodiny, prostoupeného tosty, které opravdu měnily atmosféru a sbližovaly nás.

Ponožky dáreček od holek a supra a vánoční stromeček mé gruzínské rodinky :-) 

Nový rok u Irmy s její rodinkou :-)

            A tím se dostávám k ústřednímu tématu: ortodoxní Vánoce. Možná pro Vás bude překvapením, tak jako to bylo i pro mne, že ortodoxní věřící mají 40 dní před Vánocemi půst, aby se dobře připravily na tento velký svátek a prožili očištění. Půst však není takový jak jsme zvyklí my v katolické církvi, je daleko přísnější a opravdoví věřící ho dodržují také každou středu a pátek v průběhu celého roku. Jedná se o to, že nemohou požívat nic spojeného se zvířaty – vajíčka, mléko, jogurty, smetanu, zmrzlinu, med, maso, atd. ani pít alkohol. Takže to znamená, že mohou jíst jen ovoce, zeleninu, luštěniny a chléb. Tento půst je ukončen večeří 7.1. a to z toho důvodu, aby se věřícím neudělalo nevolno když se o půlnoci vydají na mši do kostela, která trvá 6 hodin! Jsou to speciální obřady, kterých se účastní opravdu neuvěřitelné množství lidí, takže se klidně může stát, že pokud přijdete přesně o půlnoci tak jako já vůbec se nedostanete do kostela. Což znamená, že nebudu dobrým reporterem, řeknu Vám jenom co jsem viděla a slyšela během hodiny co jsem stála venku. Když jsem přišla, tradičně téměř všichni měli zapálenou svíčku, je to jejich způsob modlitby, a jen jsem tušila, že se něco odehrává ve vnitř kostela, dveře byly na půl otevřeny. Tak po patnácti minutách jsem uslyšela zpěv žen, který byl krásný a doplňoval Vánoční atmosféru a padající sníh a pomáhal mi se aspoň trošku ponořit do modlitby, která byla rušená lidmi, kteří pořád vcházeli a vycházeli do kostela, zvonil jim telefon…tak jak je to v Gruzii běžné, netýká se to jen ortodoxní církve v katolické je to to samé v bledě růžovém. Poté jsem uviděla hlavního kněze, nevím jak se mu říká s bílou blýskavou čepicí, který četl z písma (samozřejmě otočen zády k lidu) tuším evangelium, ale nevím to na 100 %, protože všecko bylo v gruzínštině a nebylo moc dobře slyšet. Po hodině jsem se vypravila zasněženou ulicí domů s dobrou náladou a jak jsem tak brouzdala ulicí, zastavilo mě policejní auto: Gabar džovat…gabar džobat a pan policajt mi něco začal povídat v gruzínštině, tak jsem ho u první věty zastavila mluvíte anglicky nebo rusky? Začali jsme si povídat v ruštině a chtěl se jen zeptat kam kráčím, jestli nepotřebuju pomoct…tak jsem řekla že jdu domů, je to jen kousek, všecko je ok. Rozjel se dál a pak si to rozmyslel, zacouval ke mně a zeptal se jestli nechci svést. Kráčet zasněženou ulicí (ten den napadl po dlouhé době sníh) byla výzva a užívala jsem si to, ale projížďka poprvé v životě v policejním autě hmm J, tak jsem řekla proč ne. Chvilku jsme si povídali o věcech co všechny v Gruzii zajímají … odkud jsem, co tu dělám, jak dlouho tu budu, jestli se mi tu líbí, jestli už znám město, atd. Zavezl k mě jezeru (romantické místo), ukázal mi počítač v autě a pak mě hodil domů, samozřejmě se mě zeptal na telefonní číslo :D, ale fakt si ho nelatuji a je to tak lepší a myslím, že dneska jsem ho potkala na ulici, ale nejsem se úplně jistá. Koneckonců, stává se že mě někdo zastaví jen tak aniž by mě před tím znal a já si fakt nepamatuju s kým vším už jsem si povídala a s kým ne. Tak takové byly mé druhé Vánoce J.

Kostelík, kde jsem byla na mši :-)

            Ještě jednou Vám přeji mnoho úspěchů, Božího požehnání, lásky, pohody a neuspěchanosti v tom Novém roce 2013 a přeji nám všem, abychom poznali na čem skutečně záleží ;-).

Vánoce na druhou + Novoroční speciál :-)

Část první

Moje (České Vánoce) začaly už 22.12., kdy přišli mí gruzínští kamarádi na takovou předVánoční párty. Poprvé v životě jsem ochutnala šneky, vyhlášenou pochoutku…nejprve mě museli půl hodiny přemlouvat :D, pak jsem si teda dala říct, ale ne že by mi to zachutnalo, tak jsem po dvou řekla vsjo, mandloba (volný překlad…stačilo, děkuju).

24.12. jsem pro změnu pozvala svého kamaráda z Turecka, který je mimochodem muslim, tak to nebyly nejen mezinárodní, ale i mezi kulturní Vánoce J. Připravila jsem z české kuchyně jen salát a řízek (hovězí, protože muslimové nejí vepřové a Halis vůbec nejí spoustu věcí, protože je až přecitlivělý na hygienické podmínky…tato citlivost souvisí s jeho náboženstvím), ale stejně se minul účinkem, protože Halis nejí vůbec maso, o kterém neví jakého je původu, tzn. jí pouze to, které bylo obětováno Aláhovi (a dobře pro něj :D, protože řízek se mi teda fakt moc nepovedl)…muslimové mají takovou tradici, tuším jednou do roka zabijí zvíře, obětují ho Aláhovi a maso rozdají chudým lidem a svým přátelům (kteří nezabíjeli, protože Ti kteří zabíjeli mají maso). Pár ořechů a med, no a všecko co dům dal, aby stůl nebyl prázdný a doprostřed svíčku, jak už je naší rodinnou tradicí při Štědrovečerní večeři. Když přišel, byl šokovaný. Moc mile překvapený a vděčný (myslel si, že jsem pozvala víc lidí a tak se mu ke mně moc nechtělo – to je normální věc, takových misanderstendingů (nedorozumění) máme víc, protože mu něco napíšu a on si to vyloží po svém). Po večeři mi ukázal fotky své vesnice (která je plná ořechových plantáží) a rodiny. Pak jsme si zazpívali pár koled, moc si přál abych mu zahrála a zazpívala na kytaru.

A pak jsme se vypravili do katolického kostela, který je 30 minut cesty od mého domu, protože hned vedle kostela je klášter sester Benediktýnek, kterým jsem chtěla předat Vánoční dárek (po dvou měsících konečně přeložená pravidla jejich klášterního života z angličtiny do češtiny – byla to pro mě fuška - být překladatelkou, tak si nevydělám ani na suchý chleba :D). Matka představená byla potěšena a dala nám Vánoční cukroví, které sestry připravily. Pak jsme zašli, no spíš přešli po klášterní zídce do kostela (protože všude dokola bylo bláto), kde sestry připravily jesličky a Vánoční výzdobu no byla to nádhera. Hned když sem vešla vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Chvíli jsme si povídali o křesťanství a pak jsme se vydali zpátky do Achalciche.

Zastavili jsme se ve Smartu (takový supermarket v evropském stylu, kde kromě zboží mají i pekárnu a malé místo k posezení), Halis mi koupil zákusek a moji oblíbenou gruzínskou hruškovou limonádu. Už se pomalu schylovalo k desáté hodině večer, tak jsem řekla že už budu muset jít zpátky do svého bytu pro bibli a v rozmezí od půl 11 do 11 mám čekat na marshrutku, která mě odveze na půlnoční J. Halis jako pravý gentleman řekl, že mě doprovodí a počká dokud si nebude jist, že jsem v bezpečí. Tak jsme čekali na marshrutku asi do 22:50 a když se pořád neobjevovala vydali jsme se směrem ke kostelu, před podjezdem jsme potkali pár lidí co také mířili do kostela, tak mě jim Halis předal a vydal se domů, protože on (na rozdíl ode mě) musel další den do práce, zatímco moje organizace od 24.12 do 9.1. odpočívá.

Děti si na půlnoční mši připravili inscenaci Ježíšova narození, přijela i regionální televize, aby natočila historicky první mši o půlnoci v nově opraveném katolickém kostele a dělala interwiev s mama (otcem) Zurab a po mši nám sestry připravily sladké překvapení ve formě nejlepšího jablečného koláče, který jsem kdy jedla a pár sladkostí. Pár farníků pouštělo na oslavu Vánoc také světelný lampion (no nevím přesný název, možná tušíte o čem mluvím v Česku to byl jednu dobu velký hit). Při mši zaznělo, že bychom měli Vánoce slavit více než Nový rok, tak jak je to v Evropských zemích, a to z toho důvodů, že komunisti chtěli potlačit křesťanství a tak vyzdvihovali Nový rok a v Sakartvelu je tato tradice silně zakořeněná! Nemluvě o tom, že pro lidi z ortodoxní církve, kteří drží přísný půst je hodně těžké dodržet jej i přes Nový rok, protože jsou připravovány nejrůznější pokrmy - hlavně z masa a sladkosti.

Naše marshrutka vyjela od kostela až někdy po druhé hodině, takže kolem půl třetí jsem mohla zalehnout do svého pelíšku a byla jsem vděčná ze informaci, že my co jsme se účastnili půlnoční nemusíme vstávat zítra na devět do kostela.

25.12. mě navštívili mí gruzínští kamarádi, aby mi popřáli krásné Vánoce, přinesli mi cukroví z Vídně, na kterém jsem si pochutnávala ještě hezkou řádku dní a byla jsem nadšená, že mám cukroví, aniž bych ho musela péct (no stejně bych ani neměla kde, troubu tu nemám :D). Pak mě Ivan hodil na poštu, kde už na mě čekalo Vánoční překvapení ve formě obálky od Marušky J. ze které jsem měla obrovskou radost! Teď Vás slečny humanitářky mám blíž. Dala jsem si fotku na můj „pracovní stůl“ a hrdě ji ukazuju svým návštěvám J. 

Vánoční dárečky :-)

Večer jsem měla taneční a když jsem tam přišla všichni mi přáli krásné Vánoce, dokonce i paní na poště, to je tak milé, že myslí i na to, že někdo slaví Vánoce v jinou dobu než oni. Halis mi také popřál ještě jednou krásné Vánoce a po tanečních se se mnou vydal do Arménské církve zapálit svíčku a pak mi řekl, že je moc vděčný že mě zná a teď si Vánoc váží ještě víc než před tím, protože pochopil jak jsou pro mě důležité…a to byla nádherná tečka za Vánoci, které pro mě ještě nekončí (teď jsem tak zhruba uprostřed povídání), ale více Vám napíšu příště ;-).